Přihlásit
Jablka ukrytá ve sklepě před vosami už voní a ladí chuť
Kontroloval jsem jablka ve sklepě. Jedno z jablíček State Fair bylo začátkem září opravdu krásně vybarvené. Už voní a ještě ladí chuť.
Chutí a vůní mi State Fair připomíná Gascoyneho šarlatové, jehož nejlepší období také začíná. Obě jablka mají však tu smůlu, že chutnají nejen hmyzu, ale i monilinióze. Což vlastně jde ruku v ruce. Jablko jen tak trochu nakousne vosa, zanese do něho spory, nebo do něj vleze obaleč (červík). No a tou dírkou se dovnitř monilinie také snadno dostane.
Jablko odrůdy State Fair (někdy uváděné i pod názvem State Fire) jsem uložil do sklepa, aby se dotáhlo v chuti. Na stromě jsem ho nenechal. Protože z těch pěkných jablíček by zůstala třeba jen slupka, kdyby se do nich pustily vosy a sršně.
- Před Zahradou Čech jsem váhal, jestli ohnivě vybarvené State Fair nenabídnout v Litoměřicích porotě do soutěže o Kříšťálové jablko.
Skvěle vypadalo také jablko relativně nové odrůdy Gold Milenium. Je to zvláštně tuhé jablko, dík té tuhosti spíše skrytě šťavnaté jablíčko.
Abych to vysvětlil. Moc šťávy při nakousnutí nepustí, ale když ho rozkoušete, už tam šťáva je. Jestli znáte jablko Hetlina, ultrazimní odrůdu, která má pověst jablka s protirakovinnými účinky, tak tenhle letňák si podobnou charakteristiku také vysloužil. To jablíčko, prakticky neznámé, je zajímavě sladké s „jemnou kyselinkou“. Vloni moc chutnalo mojí manželce.
Jablka už voní, ale mají i své pihy krásy
Jenže když máte jablíčka v biorežimu, málokdy najdete jedno, natož dvě jablka na výstavu. Ony se vlastně najdou, ale jsou hezké třeba jen ze dvou třetin. Když jablíčka někdo ze soutěžní poroty vezme do ruky, je po naději na úspěch. A stejné je to doma. Na misce ho dám krásným líčkem navrch, ale když ho někdo otočí, tak ho i malá chybka odkáže mezi čekatele na zpracování do štrúdlu.
Škoda, že člověk dá na oči, na efekt, ale ne vnitřní kvalitu. Třeba jako v případě jablíčka, které se jmenuje Opat Bruno, jak jsem o něm tuhle psal.
Foto autor