Historické i mladé odrůdy jabloní vybírejme podle chuti a místa

Je známo, že naši předkové pěstovali kvalitní jablka. Málokterá z nich by se ovšem mohla velikostí, vzhledem a vybarvením rovnat dnešním plodům ze supermarketů.

Co se však týče chuti, troufám si říci, že mnohé staré odrůdy se těm moderním přinejmenším vyrovnají. Samozřejmě nemůžeme srovnávat dnešní jablka vypěstovaná profesionálně – za pomocí hnojení, chemické ochrany a probírky – s jablíčky ze starého zapomenutého vysokokmenu. I ty staré stromy ovšem byly kdysi mladé, pečlivě udržované a dobře živené a tomu odpovídala i lepší chuť.

Grávštýnské jablko: skvělá chuť a vůně, v Německu oblíbené do kvasu k pálení

Stromy kterých odrůd tedy plodily ty nejchutnější jablka? Odpověď je na první pohled velmi snadná, stejně jako výčet pěti top odrůd minulosti.

• Kalvil bílý zimní,
• Coxova reneta,
• Golden Delicious,
• Mac Intosh,
• Jonathan.

A je vystaráno. Těžko najdeme pěstitele, tehdejšího i dnešního, který by s tímto výčtem polemizoval. Mnozí z nich pak budou tvrdit, že chuť těchto odrůd nebyla překonána těmi moderními dodnes.

Co je ještě cennější: Co odrůda, to zcela jiné jablko! A nejen v chuti, ale ve tvaru, velikosti, barvě. Všechny tyto kultovní odrůdy jsem řadu let pěstoval, přesto dnes nevlastním ani jednu z nich. Není tomu tak proto, že bych snad o jejich chuti pochyboval. K tomu rozhodnutí mě dovedly - nároky na prostředí. Jsou jedním ze tří faktorů, které je třeba brát v úvahu při hodnocení chuti jablek:

A. Doba zrání

Nejchutnější jsou odrůdy, u nichž neklademe velké nároky na rané dozrání ani na dlouhou skladovatelnost. Tedy ponejvíce odrůdy podzimní. Proto třeba nelze dobře srovnávat chuťové kvality letních odrůd s těmi pozdnějšími.

B. Vkus degustujícího

Každému chutná něco jiného, někdo má radši jablka tvrdá, kyselejší, jiný zase sladká, jemnější.

C. Nároky na prostředí

V různých podnebních pásech dosahují jednotlivé odrůdy rozdílné kvality. To je právě důvod, proč jsem v chladnější poloze Moravskotřebovska výše zmíněné delikátní odrůdy vyřadil a vyzdvihl ty, kterým méně vlídné podmínky nevadí, či dokonce svědčí.

Odrůdy, kterým podmínky okolí Moravské Třebové vyhovují

Grávštýnské (červené) – stará německá raně podzimní odrůda. V době konzumní zralosti je chuť a vůně jablka bezkonkurenční. Tím ovšem jeho výčet předností, spolu s menšími nároky na teplo, bohužel končí. Stromy vstupují pozdě do plodnosti, rostou bujně, na malých tvarech se prakticky nedají pěstovat, konzumní zralost je krátká.

Odrůda Grávštýnského poskytla pěstitelům možnost najít a pěstovat barevnější formu - Gráfštýn Red

Matčino (Nonetit) Podzimní odrůda uspokojuje především milovníky sladkých jablek. Nejlepší plody dávají staré stromy v chladnějších kotlinách, tedy v oblastech a lokalitách, které nepovažujeme pro pěstování jabloní za ideální. Odtud možná plyne popularita nonetitky, neboť odrůdy s podobnými nároky (Strýmky, Kardinály, Sudetské renety, aj.) jejích chuťových kvalit zdaleka nedosahují. K nevýhodám Matčina patří obtížná sklizeň kvůli plodnosti na koncích větví a horší kvalita přezrávajících plodů.

Matčino vydrží zhruba do Vánoc. Tradiční a oblíbená odrůda. vhodná na vyšší tvary stromů, do chladnějších poloh.

Blenheimská reneta. Patří do neúplně sourodé skupiny kožených a polokožených jablek, vyznačující se drsnou slupkou. Ta zvyšuje odolnost jablek proti mechanickému poškození i podzimním mrazům, ale taky zvýšeným odparem urychluje vadnutí plodů. Blenheimská z nich patří k nejchutnějším, navíc udržuje dostatečnou velikost plodů i na starých a méně udržovaných stromech. Díky této vlastnosti, kořenitosti a nižší šťavnatosti představují jablka ideální surovinu pro křížaly.

„Koženáče“ mnozí lidé automaticky vyřazují z odrůd jabloní, které by mohly být výtečné chuti. V případě Blenheimské renety je to velká chyba.

Jadernička moravská. Odrůda poněkud připomíná planou jabloň, nejen vzhledem plodů, ale i barvou a nasazováním výhonů. Však se taky hojně používá jako podnož. Vzdor neatraktivnímu vzhledu mají jablka velmi příjemnou navinule sladkou chuť. Za největší přednost odrůdy ovšem považuji mimořádně dlouhou dobu konzumní zralosti. Plody lze jíst přímo ze stromu, stejně tak při dobrém uskladnění o půl roku později. Díky kořenité chuti, obsahu cukru a vysokým sklizním z větších stromů jsou jaderničky považovány za nejlepší surovinu pro výrobu jablkového destilátu.

Domácí odrůda Jadernička moravská má výbornou chuť v době sklizně a při dobrém uskladnění i v únoru a březnu

Mladší odrůdy odlišného růstu a nároků

Další odrůdy, které chci uvést, k těm předešlým tak úplně nepatří. Jednak jsou o něco mladší, navíc zcela odlišného růstu a pěstitelských nároků.

Lord Lambourne je dnes téměř zapomenutá odrůda, především pro menší velikost plodů, kratší skladovatelnost a rychlé stárnutí stromů. Svoje geny – především vynikající chuť a plodnost - však předala svým potomkům, které mnohde tvoří páteřní odrůdy dnešního tuzemského sortimentu. Cením si u Lordů menší nároky na teplé podnebí i odolnost vůči houbovým chorobám. Vadí ovšem náchylnost na virózy.

Desert, odrůda z dlouhodobého hlediska víceméně mladá, takže do výčtu starých odrůd vlastně nepatří. Jeho chuť mi však přijde natolik lahodná a dokonalá že je nemohu nezmínit. Krátká skladovatelnost plodů nevadí, beztak je všichni ihned snědí, na škodu je spíš menší plodnost odrůdy.

Miloš Vysloužil

Rubín (Bohemia a další mutace) nepatří mezi historické odrůdy, třebaže od jejího zařazení do sortimentu uplynuly již desítky let.

Uvádím ji proto, že znamenala revoluci v tuzemském pěstování jablek. V 80. letech setřela rozdíly mezi jablky dovezenými z jihu a těmi vypěstovanými doma. Mezi zimními jablky v chladnějších polohách dodnes v chuti těžko hledá konkurenci.

Samozřejmě existuje řada dalších starých odrůd, světových i krajových, které pěstitelé v jiných oblastech budou hodnotit výše než ty výše popsané.

Namátkou: Major, Šampaňská reneta, Krasokvět žlutý, Beforest, Spartan, Malinové holovouské, Gascoigneho šarlatové, aj.

Jejich chuť by si zmínku jistě zasloužila, v mých podmínkách českomoravského pomezí však nedoznaly většího a dlouhodobého rozšíření.

V současném amatérském ovocnářství sledujeme dvě protichůdné tendence. Na jedné straně je chvályhodná renesance starých osvědčených a chuťově zajímavých odrůd, na druhé pak hlad po stále nových sortách jablek.

Šlechtitelské stanice i přeshraniční prodejci chrlí nebývalé množství moderních odrůd a mají úspěch. Pochopitelně, zvědavost a touha po novém jsou přirozené lidské vlastnosti. Obě tendence považuji za správné a nijak se nevylučující.

Foto autor