Přihlásit
Gaury snášejí sucho; vlhká půda sníží jejich zimovzdornost
Rod Gaura se někdy česky označuje jako svíčkovec, nicméně osobně se přikláním k používání botanického jména gaura, které dobře zní také v češtině. Rostliny patří do příbuzenstva rostlin pupalkovitých (Onagraceae) a pocházejí ze Severní Ameriky, kde rostou ve společenstvech dlouho- i krátkostébelných prérií. I přesto, že si gaury našly cestu do českých zahrad již před více než deseti lety, lze je ve srovnání s klasickým trvalkovým sortimentem považovat stále za novinku.
Nejistá zimovzdornost gaur
V podstatě celé komerčně nabízené spektrum odrůd je odvozeno od druhu Gaura lindheimeri. Odrůdy se liší zejména barvou květů (od čistě bílé po relativně temně růžovou), zbarvením listů (trávově zelené, panašované či načervenalé) a vzrůstností (40–120 cm). Jejich mimořádnou předností je neúnavné kvetení od začátku léta do prvních podzimních mrazíků.
To, že gaury zatím jako trvalky do povědomí zahrádkářské veřejnosti nepronikly v plné míře, může souviset s jejich problematickou zimovzdorností. Byť je gaura rostlinou vytrvalou, je zimovzdornost v podmínkách střední Evropy spíše nejistá a značně se liší dle pěstovaného kultivaru.
Velmi obecně lze říci, že odrůdy s bílými květy a zelenými, nepanašovanými listy mohou na vhodném stanovišti zimovat vcelku bez problémů.
- Naopak rostliny s růžovými květy nebo s panašovanými listy zimují o něco hůře, popř. vůbec (tato informace vychází z pozorování v Botanické zahradě hl. m. Prahy, není ovšem statisticky podložena).
Rostliny dobře snášejí sucho a právě vláhové podmínky stanoviště hrají podstatnou roli vůči odolnosti k vymrzání.
- V humózním substrátu dobře zásobeném vodou a živinami dokážou velmi rychle narůst a neúnavně kvetou takřka celou druhou polovinu léta až dlouho do podzimu. V takových podmínkách však daleko snáze během zimy vymrznou. Pokud je tedy s nimi počítáno spíše jako s letničkovou kulturou, nejsou výše zmíněné podmínky na závadu, naopak.
Jako trvalky jsou ovšem vhodnější do trochu sušších poloh s propustným, spíše hlinitopísčitým až štěrkovitým substrátem, kde se zejména během zimy nedrží voda. Velmi dobře se hodí např. do stále oblíbenějších štěrkových záhonů. Milují rovněž stanoviště na plném slunci a chráněnou polohu.
V trvalkových záhonech i terasových nádobách
Velmi dobře se kombinují s jinými v létě kvetoucímu trvalkami a rovněž také s vyššími okrasnými trávami. Zejména nižší kultivary (např. Passionate Blush) lze dobře použít i jako nádobové rostliny na terasy nebo balkony, kde kvetou po celou vegetaci. Při tomto pěstování je nutné věnovat pozornost výživě a pravidelné zálivce.
Z nabízeného sortimentu stojí za zmínku např. So White s čistě bílými květy a trávově zelenými listy, patří spíše k těm odolnějším a zimuje relativně dobře. Bíle kvetou rovněž kultivary The Bride, Short Form nebo Whirling Butterflies s načervenalými kališními lístky, i o těchto lze říci, že zimují docela bez problémů.
Poměrně odolnou, ale přece jen o něco náročnější, je odrůda Blushing Butterflies s mírně narůžovělými květy. Světle růžové květy má také Siskiyou Pink. Z tmavěji růžových bývá k vidění Pink Cloud, který zimuje velmi špatně a vymrzá i v mírných zimách.
V posledních letech se objevil výrazně tmavě růžový kultivar Gambit Rose. Zajímavá je odrůda Corries Gold s nápadně žlutě panašovanými listy a bílými květy. Její odolnost závisí na průběhu zimy. Pokud má mírnější průběh, může vcelku dobře venku zimovat, v tuzemských podmínkách je to však spíše výjimka. Žlutě panašované listy má i nižší kultivar My Melody.
Množení
Gaury lze dobře množit řízkováním koncem léta (s podmínkou zimování zakořeněných rostlin v bezmrazém prostoru) nebo ještě lépe na jaře z matečných rostlin zimovaných při teplotě 5–7 °C. Nově prorůstající výhony velmi snadno na jaře zakořeňují. Na vhodném stanovišti se gaury často samy přesévají.
Zdroj: Autor je kurátorem trvalek a okrasných trav Botanické zahrady v Praze Troji
Foto autor