Přihlásit
Evropské a asijské ocúny kvetou také na jaře
Vedle známých ocúnů kvetoucích na podzim se na zahradách nebo v přírodě některých zemí můžeme setkat s méně rozšířenými jarními ocúny.
Nejznámější jarní ocún Colchicum vernum či bulbocodium, častěji označovaný jako Bulbocodium vernum, má české jméno ocúnovec.
Hlízky ocúnovce sázíme na podzim do propustné, mírně vlhké půdy 8 cm hluboko. Miluje slunce, zjara vlhko a přihnojení, v létě sucho. Ocúnovce množíme dělením hlízek v létě a podzimní výsadbou, podzimním výsevem semen. Po 3 letech bychom ocúnovci měli dopřát nové stanoviště, resp. přesazení. Vynikne ve skalce i trávníku.
K utajeným poslům jara patří Colchicum trigynum, někdy nazývaná Merendera trigyna. Vykvétá časně zjara až třemi lila růžovými květy z jedné hlízy, vzácně bílými, které se protlačí i slabší únorovou sněhovou pokrývkou.
Ocúny lze na podzim vysévat i vysazovat
V Česku je merendera mrazuvzdorná, pomaleji se však rozmnožuje. Hlízky sázíme na podzim na slunná místa skalek do propustné, písčité půdy s dobrou drenáží asi 7 cm hluboko. V létě rostlině prospívá sucho, na zimu sněhová pokrývka. Množit můžeme podzimním výsevem semen. Na vhodném stanovišti vydrží řadu let.
Snáze pěstovatelné je též Colchicum kesselringii původem z Afganistánu a Tadžikistánu. Z jedné hlízy vykvétá několik květů 8–10 cm vysokých, nejčastěji bílých s červenopurpurovými pruhy různé intenzity. Lze se setkat s řadou hezkých variet kvetoucích od března do dubna.
V českých podmínkách je plně mrazuvzdorné, vyžaduje však plné slunce, propustnou písčitou zem, dobrou drenáž a v létě sucho. V zimě rostlině prospěje sněhová pokrývka. Dobře se množí postranními hlízkami, které sázíme na podzim 6–7 cm hluboko, ale i semeny. Přesazujeme až po několika letech.
Nevelké nároky má i Colchicum szowitsii, které jako první sbíral v Arménii Anton Johann Szovits. Vykvétá v březnu 7 cm vysokými, kulatými, lila zbarvenými květy. Setkáme se také s květy bílými či s kavkazskou nebo odolnější tureckou formou.
Zajímavá je i řada krásných velkokvětých kultivarů jako bílý Vardaovit, Tivi či četné růžové formy, všechny jsou plně mrazuvzdorné. Dobře rostou na slunci v propustné, hlinitopísčité půdě, preferují jarní vlhko a snesou i občasné vlhko letní.
Rozmnožují se jak postranními hlízkami, které vysazujeme koncem září 7 cm hluboko, tak semeny. Vhodné do skalek a na slunná stanoviště, kde může zůstat řadu let.
Žluté ocúny
Velmi žádaným, ale obtížněji dostupným je žlutě kvetoucí Colchicum luteum, rostoucí v Indii a Afganistánu. Vykvétá svítivě žlutými 15 cm vysokými květy v březnu až dubnu. Vzácnější jsou kultivary Golden Baby, Golden Elf, Minion, ale asi nejhezčí je velkokvětá forma Vahsh pana Bondarenka.
Výjimečně se lze setkat i s plnokvětou formou a s jeho zdařilými kříženci s Colchicum kesselringii pod označením Janis a Jeannine.
Pěstování: propustná písčitá půda s perfektní drenáží, plné slunce, v létě absolutní sucho, doporučuji říjnovou výsadbu a ochranu před zimním vlhkem, výhodou je trvalejší sněhová pokrývka. Rozmnožuje se nejčastěji semeny, ale občas přisadí nějakou hlízu, zejména forma Vahsh a uvedení kříženci.
Ocúny z Maďarska a Balkánu
Nám nejbližším volně rostoucím druhem jarního ocúnu je Colchicum hungaricum. Roste v Maďarsku a v celé oblasti Balkánu. Vykvétá v březnu 10–15 cm vysokými purpurově růžovými květy. Krásná je jeho bílá forma (C. hungaricum album či albiflorum), ale též růžový klon Valentine. Ze sběrů v Chorvatsku pochází nádherná forma Velebit Star.
Colchicum hungaricum a jeho formy milují propustnou zem s dobrou drenáží, v létě slunce a sucho, je zcela mrazuvzdorné. Množí se postranními hlízkami, výsadba koncem září, nebo semeny vysetými co nejdříve.
Colchicum munzurense bylo popsáno teprve v roce 1999. Kvete malými, světle fialovými květy s tmavě purpurovými prašníky. Dobře roste a množí se charakteristickými, vertikálně orientovanými oddenky. Je mrazuvzdorné se stejnými nároky jako předešlý ocún.
Colchicum triphyllum se vyskytuje od Španělska po Turecko, je třílisté s 1–6 purpurově růžovými až bílými pohárkovitými květy, mrazuvzdorné, preferuje propustnou půdu s dobrou drenáží a slunečnou polohu, množí se postranními hlízkami i semeny, ty vysejeme hned po sběru.
Velkými bílými květy vykvétá v dubnu Colchicum libanoticum, které též patří mezi mrazuvzdorné a méně náročné na pěstování jakož i velice pěkné Colchicum robustum.
Tipy pro pěstitele specialisty
Několik dalších druhů je spíše doménou specialistů. Blízkým je rod Merendera, podobný krokusu ale drobnější s 3–6 nesrostlými okvětními lístky. Obvykle se pěstuje Merendera sobolifera, vykvétající v březnu až dubnu lila zbarvenými květy, vzácně se vyskytuje její bílá forma. Vysazujeme brzy na podzim 5 cm hluboko, aby nedošlo k přeschnutí, jelikož je pro ni charakteristická protáhlá hlízka, spíše připomínající oddenek či kořínek.
Ze vzácnějších lze uvést Merenderu hissaricu a raddeanu, za nejhezčí je považována Merendera kurdica, rostoucí ve vyšších polohách jihozápadních hor Turecka a Iráku. Má velký, až tmavě purpurový květ a vyžaduje sucho nejen v létě ale i v zimě, což bývá problémem pro její pěstitele.
Foto autor