Články: Jiří Žlebčík

Zplanění je slovo, které mezi zahrádkáři vzbuzuje obavy, ale často bývá nesprávně chápáno. Nejde jen o „zdivočení“ růží nebo jejich změnu k horšímu.

Pohled na krásné růže nás vede k myšlence si je namnožit. Mnoho dřevin jde řízkovat snadno a rychle, ovšem u růží to není tak jednoduché.

Šlechtění růží na českém území má staletou tradici. U prvopočátků stál Jan Böhm, který na trh uvedl nevídané množství růží – na 130 odrůd.

Růže se ve velkém začaly v Čechách šlechtit zhruba ve 30. letech 20. století. Za posledních sto let se podařilo dohledat existenci 238 odrůd.

Hlavně katalogy občas uvádějí méně užívané názvy skupin růží ve snaze přilákat zákazníky. Je dobré s tím počítat a růži si správně zařadit.

Dlouhé výhony, plazivý či zakrslý růst, tím se liší pnoucí, pokryvné a miniaturní růže od příbuzných. Díky tomu je využijeme jinde a jinak.

Také sadové růže vysazujeme na deset a více let, a tak se hodí při nákupu vědět, do které podskupiny druh patří. A podle toho mu najít místo.

Velkokvěté čajohybridy vynikají paletou barevných tónů, nižší mnohokvěté růže se dost liší, proto se třídí do tří podskupin i podle květů.

Není zahrada jako zahrada a také není růže jako růže. Informace z obchodů ani obalů často nestačí. Je lepší o kupovaných růžích vědět víc.

Radost z vysazených růží občas pokazí choroba, kterou se pěstiteli nedaří zlikvidovat. Černá skvrnitost listů růže.

Růže z Dunajské Stredy vyšlechtěné Szilvesztrem Gyõrym znají mnozí čeští obdivovatelé růží. Mají jedinečné květy, zajímavá jsou jména odrůd.

Mezi pnoucí růže se řadí odrůdy dorůstající dva i osm metrů. Zatímco ty první mohou okrášlit drátěný plot, pro druhé máme vyšší cíle.