Cizrna beranní: využití, pěstování

Cizrna beranní je nejen oblíbenou luštěninou, ale i zajímavou rostlinou do zahrady. Přináší vysoké výnosy a nabízí zajímavé možnosti zpracování.

Původ a rozšíření cizrny

Cizrna má svůj původ v Indii, kde je dodnes hlavní luštěninou a základem jídel jako je dhál. Odtud se rozšířila do arabských zemí a celého Středomoří. Právě tam vznikly pokrmy, které známe i my – falafel nebo hummus. V Česku se s ní setkáváme také pod názvem římský hrách.

Rostliny cizrny beraní

Pěstování cizrny beranní

Cizrna beranní (Cicer arietinum) je jednoletá rostlina z čeledi vikvovitých. Seje se přímo do půdy, kdy její teplota dosahuje 10–15 °C. Klíčí dobře a prospívá v humózních půdách s občasnou zálivkou. Vytváří hluboké kořeny, které mohou sahat až dva metry (koření hlouběji než hrách či fazole), takže rostlina zvládá i sucho a málokdy vadne. Pro osevní postup je vhodné vracet cizrnu na stejné místo nejdříve po čtyřech letech. Rostlina je jemně chloupkatá, ale bez rizika pro alergiky.

Semeno vhodné h přímému konzumu

Méně známé způsoby využití

Mladé výhonky: lze řezat a po spaření nebo krátkém varu či dušení přidávat do zeleninových směsí.
Mladé lusky: bez pergamenové vrstvy (mladé lusky ji nemají), vhodné k vaření, působí atraktivně na talíři.
Čerstvá semena: konzumují se podobně jako dřeňový hrách, někdy označovaná jako „chicken peas“.
Naklíčená semena: využití pro přípravu tradiční pučálky.

Cizrna se dvěma semínky v lusku je právě vhodná ke sklizni s luskem

Zralá naklíčená semena

Cizrna beranní v kuchyni

Z cizrny lze připravit krémové polévky, kaše s chutí připomínající kaštany, nebo klasická jídla středomořské a orientální kuchyně. Patří mezi nejchutnější luštěniny a je třetí nejpěstovanější luštěninou na světě.

Proč si vypěstovat vlastní?

Pokud chcete rozšířit svůj jídelníček i zahradu, cizrna beranní je ideální volbou. Nabízí široké možnosti využití od výhonků po semena a zároveň je nenáročná na pěstování, vyzkoušejte.

Foto autor