
Bilbergie nese jméno švédského přírodovědce Billberga
Bilbergie (Billbergia) je známa i pod názvem čínský oves. Nenechme se ovšem zmást. S čínským ovsem nemá nic společného.
Původním vzděláním byl Gustaf Johan Billberg (1772–1844) právník. Biologie se však stala jeho koníčkem. Vystudoval v roce 1790 na univerzitě v Lundu. Od roku 1793 pracoval v auditorské komoře ve Stockholmu, potom od roku 1798 pro město Visby na ostrově Gotland. V roce 1808 se vrátil do Stockholmu, kde v letech 1812–1837 pracoval jako člen administrativního dvora.

Ve volném čase se věnoval zoologii, zajímal se především o hmyz. Napsal například knihu Monographia mylabridum (1813) o broucích puchýřnících rodu Mylabris, kteří jsou známější jako tzv. španělské mušky. Přípravky z nich se používaly jako afrodisiakum, ale také jako jed.
Mezi další Billbergovy práce patří:
- Ekonomisk botanik (1815–16)
- Enumeratio insectorum in museo (1820)
- Synopsis Faunae Scandinaviae (1827)
Členem Švédské královské akademie věd se stal v roce 1817, členem Ruské akademie věd pak v roce 1820. Ve Stockholmu založil Linnéovskou společnost.
Svensk Botanic – o rostlinách a zvířatech Švédska
V té době se voják a přírodovědec, známý dnes hlavně jako autor mědirytin, Johan Wilhelm

Palmstruch (1770–1811), rozhodl vytvořit velké dílo o švédských rostlinách a zvířatech Svensk Botanik.
Na práci Svensk Botanik nejdříve spolupracoval s přírodovědcem Conradem Quenselem (1767–1806), který napsal většinu prvních 4 dílů Svensk Botanik a také první díl Svensk Zoologi. Po Quenselově smrti pokračoval na rozsáhlém botanickém díle významný švédský botanik Olof Peter Swartz (1760–1818).
Palmstruch stihl zpracovat 7 dílů botanické části práce. Ovšem tak rozsáhlá práce potřebovala dalšího organizátora. Po Palmstruchově smrti se ujal vedení práce na obou tématech právě G. J. Bilberg.
Poslední díly Svensk botanik mají několik autorů, kteří pracovali na objednávku akademie věd. Vzniklo tak celkem 11 dílů, poslední byl dokončen v roce 1843. Část Svensk Zoologi zpracoval osobně z větší části Billberg. Celé dílo dokončil v roce 1825.
Na jeho počest po něm v roce 1821 pojmenoval rostlinu jeho přítel, významný švédský přírodovědec, Carl Peter Thunberg (1743–1828).
Bilbergie jako pokojová rostlina
Patří mezi vytrvalé tropické rostliny. V podmínkách mírného podnebí se nejčastěji pěstuje jako pokojová rostlina.

Charakteristická je svými úzkými, tmavozelenými listy rostoucí v růžici a květenstvím, které je obloukovitě převisající se zelenomodrými květy s červenými listeny. Je velmi oblíbenou květinou také pro svou nenáročnost na pravidelnou péči.
Má ráda světlá a teplá stanoviště. Svými kořeny téměř nepřijímá vláhu, proto je vhodné ji zalévat do listové růžice. Odtud nasává listy vodu. Sázet se může jak do květináčů, tak do závěsných nádob.
Foto Shutterstock