Přihlásit
Baptísie, dalea, amsónie, třemdava bílá; trvalky pro trpělivé
Trpělivost růže přináší. V tomto případě jde ale o trvalky, které potřebují čas. Když jim ho dopřejeme, budou nám zdobit zahradu několik let.
V dnešní uspěchaní době není trpělivost mezi vlastnostmi, které by byly kdoví jak žádané či obdivované, spíše naopak. Málokomu se dnes chce čekat na výsledek.
U trvalek je to velmi podobné. Poslední dobou je velký tlak, aby se v nabídkách školek a zahradních center sortiment více měnil. Pěstovat něco déle, než jednu či dvě sezony, se dnes děje spíše výjimečně. Je to pravděpodobně jeden z hlavních důvodů, proč jsou mnohé, jinak atraktivní, nenáročné a dlouhověké druhy, nabízeny jen zřídka.
Pokud se nenecháme tímto proudem strhnout a budeme trpěliví pěstitelé, vypěstujeme si trvalky, které nám budou zdobit zahradu dlouhou řadu let s minimem našeho úsilí. Současně jde o rostliny, které spojuje odolnost vůči suchu, což je zejména v posledních letech důležitá vlastnost zahradních rostlin.
Baptísie, trvalky slunných stanovišť
Baptísie (Baptisia) je mimořádně atraktivní, nenáročná, suchu odolávající trvalka, která si cestu do českých zahrad stále spíše hledá. Naštěstí se v nabídkách trvalkových školek objevuje už poměrně často.
Původní botanické druhy pocházejí se Severní Ameriky. Jde o trsnatě rostoucí, dlouhověké byliny, nakvétající ve druhé polovině května nápadnými květenstvími v odstínech barev modré, žluté, modrofialové, hnědé, hnědožluté aj. V době květu dorůstají 80–130 cm dle druhu a odrůdy.
V současnosti se velmi intenzivně šlechtí a každoročně se objevují nové odrůdy. Vytvářejí mohutný a hluboký kořenový systém a po dobrém zakořenění snášejí i déletrvající období sucha. Na vhodném stanovišti se jedná o velmi dlouhověké rostliny.
Baptísie jsou rostlinami slunných stanovišť. Na zahradě jim vyhovuje místo na plném slunci, popř. pouze velmi mírný přístin. Ideální je propustná, velmi dobře drenážovaná půda s vyšším podílem hrubšího písku či štěrku. Nevhodné jsou půdy těžké a vlhké, kde může docházet k uhnívání kořenů.
V podmínkách ČR je nejčastěji pěstována:
- baptísie jižní (B. australis) s modrofialovými květy,
- baptisie barvířská (B. tinctoria) a B. sphaerocarpa se žlutými květy,
- baptísie bílá (B. alba) s krémovými květy,
- několik odrůd s různě zbarvenými květy, např. čokoládově hnědá Dutch Chocolate, žlutohnědé Cherries Jubilee a Caramel, jasně modré Blueberry Sunday a Blue Wistaria, zlatavě hnědá Gold and Brown aj.
Dalea, velmi atraktivní trvalka pro hmyz
Taktéž dalea (Dalea) roste v Severní Americe. Za zahradnicky velmi perspektivní druhy lze považovat zejména:
- daleu nachovou (Dalea purpurea) a daleu bílou (Dalea candida).
Jde o trsnaté a nenáročné byliny, které dobře snášejí suchá stanoviště. Vyhovuje jim místo na plném slunci a velmi dobře propustná, klidně i štěrkovitá půda. Největším problémem může být přílišná zimní vlhkost půdy, která může vést k vyhnívání kořenů.
Na vhodném stanovišti se ale jedná o potenciálně dlouhověké a zcela nenáročné byliny, atraktivní kromě jiného i pro hmyz. Množí se hlavně výsevem. Napěstování větších, bohatěji kvetoucích trsů trvá alespoň 3–4 roky.
Amsónie vyniká svou dlouhověkostí
Amsónie (Amsonia) má také Severoamerický původ. I u nich platí, že napěstování silnějších trsů trvá více let. Rostliny se ovšem za trpělivost odmění hezkými, hvězdičkovitými, blankytně modrými květy. Ty nakvétají obvykle na počátku května, pěkným tvarem trsů a také atraktivním podzimním zbarvením listů, které se mění z jasně zelené do svítivě žluté barvy.
Vynikají dlouhověkostí a odolností vůči letním přísuškům. Lze je použít na plné slunce, popř. i do mírného polostínu a vyhovuje jim propustná půda s vyšším podílem písku či štěrku.
- Na zahradě velmi dobře rostou např. druhy A. illustris, A. tabernaemontana a A. hubrichtii.
- V nabídce je zatím pouze několik kultivarů, např. Short Stack, Seaford Skies či Blue Ice.
Stonky i listy obsahují mléčnice, které při narušení roní latexovou šťávu. Ta může při kontaktu s kůží způsobovat podráždění či vyrážku.
Kasie patří mezi trvalky s exotickým vzhledem
Cassia hebecarpa (syn. Senna hebecarp) pochází ze Severní Ameriky, byť svým tak trochu exotickým habitem může připomínat spíše subtropické a tropické akácie. I tuto rostlinu lze označit za velmi perspektivní pro naše zahrady a to hlavně díky tomu, že velmi dobře snáší sucho.
Vyniká hustě olistěnými, vzpřímenými lodyhami s nápadným žlutým květenstvím a velmi atraktivním, jemným olistěním. Jednotlivé listy jsou zpeřené, tvořené asi 20 lístky. Kasie je zdobná i později svými tmavě hnědými lusky.
Nejlépe roste na plném slunci, ale toleruje i mírný polostín. Nakvétá většinou až počátkem srpna. Jde o dlouhověkou bylinu, kterou lze množit výsevem semen. Určitou nevýhodou je pouze pomalejší počáteční vývoj. Reprezentativnějších rozměrů dosahují rostliny obvykle až ve 3-4 letech po výsevu. Výška kvetoucích rostlin je kolem 90-130cm.
Třemdava bílá
Za tímto chráněným druhem, třemdavou bílou (Dictamnus albus), už nemusíme do Ameriky, ale je vzácně k vidění třeba i na českých a moravských stepích. I v tomto případě se jedná o mohutnou, trsnatou bylinu, nápadnou především svými velkými květenstvími tvořenými množstvím růžových květů s purpurovou žilnatinou.
Dobře roste zejména v teplejších oblastech ČR. Lze ji pěstovat na plném slunci i v polostínu. Vyhovují jí živnější, hlinité či písčitohlinité půdy. Na vhodném stanovišti je to neobyčejně dlouhověká trvalka, která velmi dobře snáší sušší půdy. Množí se především výsevem, popř. i dělením starších trsů, což ale ne vždycky dobře snáší.
Třemdava bílá je velmi atraktivní a určitě by si zasloužila většího rozšíření.
Určitou nevýhodou je zde kromě pomalého růstu vysazených rostlin také to, že uvolňuje značné množství silic, které mohou při kontaktu s pokožkou citlivých osob vyvolat silné podráždění až puchýřky a to zejména v horkých a slunných dnech.
Zdroj: Kurátor trvalek a okrasných trav Pražská botanická zahrada
Foto autor